Přejezd do UK a den první

Publikováno: 20.5.2019 Autor(ka): Miroslav Bělka

Přejezd na ostrovy proběhl hladce a za příjemné atmosféry. Naši mladší cestovatelé překypovali vitalitou a energií bez ohledu na kilometry či nadmořskou výšku. Dobrá nálada navíc vládla v obou táborech z Prahy i Březnice.

První zahraniční zemí bylo Německo, které nás uvítalo svěží zelení a typicky zlatavou záplavou řepkových květů ostře kontrastující s olověnými tóny oblohy, která se tu zrcadlí v šedi nekonečných dálnic. Fanoušky motorismu a automobilového průmyslu tu vždy potěší skvosty prohánějící se na čtyřech kolech s mohutnými stády koní pod kapotou. Konzervativnější duše jistě ocení umně udržovanou krajinu a mix tradiční i moderní architektury, zasazený do pestré mozaiky.

Do zemí Beneluxu jsme vstoupili skrze oponu jarních deštíků a chladnějšího počasí, ale obklopeni typickou benevolencí a příchutí svobody. Tento dojem a pozitivní naladění nekazil ani výhled na vysoké ploty a na ostnatý drát v Calais. I zde se v nočních hodinách rozléhal hlahol, smích mládeže mísící se s výkřiky zdejších racků. Blízké moře se ohlašovalo také vůní soli a ryb provokující chřípí našich nosů.

Následná jízda Eurotunelem byla pro mnohé prvním nevšedním zážitkem a současně tečkou za cestou po starém kontinentu. Další kilometry, které náš coach ochotně polykal, patřily půdě na ostrovech. Plynulá jízda výborných řidičů přece jen ukolébala i ty nejstatečnější revolucionáře a rebely, kteří za monotónních tónů motoru složili zbraně na pomyslných barikádách a vzdali se nočnímu klidu.

S východem slunce se před námi rozprostřela rovinatá krajina jižní části Království, připomínající nádherné gobelíny. Svěží zelená všude přítomných pastvin a lesíků je zde protkaná nitkami silnic a menších cest. Různé odstíny zelené tu trvale doplňují studené barvy viktoriánských i novodobějších stavení, stáda skotu a ovcí i pastelově teplé či výrazné barvy mohutně kvetoucích keřů a květin. Příroda zde svou jehlou vyšila úchvatné výhledy a neméně krásné jsou pohledy do barevných ulic staroanglického venkova. Mystická zákoutí, starobylé znaky a symboly, dějiny doslova vytesané do šedého kamene, okouzlující meandry říček, pokroucené kmeny a větve mohutných stromů – atmosféra britských ostrovů nás opět přesvědčuje o své jedinečnosti. Země na první pohled studená, záhadná a nepřístupná v sobě přitom skrývá neochvějnou vřelost, uklidňující tradicionalismus a malebné scenérie. Podobně je tomu i se zdejším obyvatelstvem, kterému se v obličejích bledé barvy zračí nezdolnost okořeněná typickou vlídností a úsměvem. Když hledáme výstižné přirovnání, snad pro názornost nejvhodnější se nabízí místní breakfast tea – silný a vždy teplý černý čaj, jehož barvu mění a hořkost zjemňuje mléko ze zdejších stále zelených svahů a pastvin.

V první den na ostrovech naše kroky míří do hlavního města Walesu – Cardiffu. Je pravda, že chůze postrádala energii po dlouhé cestě a v některých ohledech připomínala pochod jiného druhu. Vidina občerstvení a nákupů v místních obchodních domech byla silnou motivací, a tak jsme se odhodlaně prodírali a kličkovali v plných uličkách plni odhodlání utratit první libry. Před tzv. shopováním jsme však stihli nahlédnout do tajemných prostor hradu, obestírajícího původně ještě starší tower z dob Willéma Dobyvatele. Skvostně zdobené prostory z dob, kdy se nejmladší hlavní město Walesu – Cardiff – stalo bohatým díky těžbě uhlí a jeho vývozu z místních doků, nás uchvátily. V časech relativně nedávných zde byly pohoštěny významné osobnosti – např. B. Obama, Dalajlama a mnohé další.

Zbytek dne jsme věnovali poznávání místních chutí, vůní a především relaxu v podobě nákupů, posezení a drobnými toulkami pulzujícím městem. Další přejezd do městečka Bridgewater byl občas s pocity špatně skrývané nejistoty cestou k adoptivním rodinám. Ukázalo se však, že pohostinnost místních obyvatel je vyhlášená právem.