UK - den čtvrtý

Publikováno: 22.5.2019 Autor(ka): Miroslav Bělka

Cestování místní zemí je dobrodružstvím spojeným s neustálým objevováním fascinujících míst, z nichž žádné není stejné. Krajina připomíná povedená díla patchworku – umně sešitá z pestrobarevných útržků, ohraničených švy z kamenných a živých plotů. Oko cestovatele upoutají tu staré stěny domů porostlé divokými růžemi, jinde majestátními duby, jejichž pokroucené větve se dramaticky zdvihají v tiché modlitbě k oblakům. Kmeny místních stromů jsou nezřídka oděny do hávu stále zelených břečťanů. Malé doky s námořní atmosférou, historická městečka s puncem dávné historie i louky s rustikálními vzory z jarního kvítí v sytých barvách.

Přirozeně zde není zdaleka vše ideální a Wales i Anglie jsou pro českého človíčka světem řady zvláštností a paradoxů: odpady napojené na okapové svody, interiéry velmi skromných rozměrů, studené pokoje, kohoutek pro studenou a horkou vodu zvlášť (přičemž získat vlažnou vodu je prakticky nemožné), pokrmy z polotovarů, zaslepené komíny jako projev dávné úcty a sympatií s královnou a v neposlední řadě zdejší obliba v propojení skutečného umění s kýčem a mix kultur, který je všehochuť barev, vůní, módních i hudebních stylů.

Pojďte se s námi podívat na některé vybrané zajímavosti a zvláštnosti v bodech:

SPZ na zdejších vozidlech je vpředu bílá a vzadu žlutá (z důvodu zákazu bílých světel na zadní části vozidel – SPZ je zde považována za světlo).

Řídit zde můžete i po požití alkoholu (do 0, 6 promile). Pokud však řidič nadýchá více, hrozí mu vazba a pokuta 5.000 liber (cca 150.000 korun). Toto neplatí pro řidiče s oprávněním kratším než 3 roky – ti nemohou po požití alkoholu řídit vůbec. Platí navíc pro ně vyšší tresty a pokuty při porušení pravidel silničního provozu.

K získání řidičského oprávnění není vyžadováno potvrzení lékaře s výjimkou zkoušky zraku. Tu však účastník skládá tak, že je povinen přečíst ze svého vozidla SPZ vozidla před sebou na vzdálenost přibližně 30 metrů.

Školní docházka je povinná od 5 let, přičemž vyučování začíná obvykle v 9 hodin a končí nejdříve v půl 4.

Žáci zde nosí uniformy typické pro každou školu.

80 % vozidel záchranného sboru tvoří vozidla značky Škoda.

Čaj se zde pije s mlékem, káva obvykle bez.

Britové obecně jsou milovníky domácích zvířat (tzv. pets). Většina domácností vlastní nějakého mazlíčka. Nejčastěji psy, kočky. Mazlíčci zde mají řadu výsad a obvykle jsou rovnocenným členem rodiny s přístupem do všech koutů domu.

Češi jsou chataři a chalupáři. Britové patří mezi vyznavače pikniků, kempování a zahradních slavností.

Při servírování ovocných koláčů dostanete ovocnou část a část z těsta zvlášť.

Hlavním jídlem je supper – večeře.

Dříve typickou britskou snídani tvořily bílé fazole v rajčatové omáčce, volské oko, opečená slanina, párečky, osmažená brambora, žampiony, vařené rajče a toast – dnes se z časových důvodů častěji setkáte s horkými toasty a ovocem.

Typickým fast foodem je zde fish and chips (ryba - treska a hranolky). Dříve prodávaná v novinovém papíru s hráškovou kaší. Časté jsou také jacket potato – velká brambora vařená ve slupce a servírovaná se šunkou, či sýrem apod. Mezi další oblíbená jídla a pamlsky patří

Bramborové lupínky (tzv. čipsy) a hranolky se často podávají s příchutí octa. Ostatně ocet se podává s většinou příloh. Dále short breads – drobivé máslové sušenky, fudge - extrémně sladká karamelová hmota.

Zahrady a zahrádky jsou osázené stálezelenými keři (v zimě nemrzne a léta jsou mírná a vlhká). Místní živé ploty slouží nejen jako dekorace, ale také jako funkční bariéry pro ovce a skot. V Anglii se pořádají velké závody o nejlepší živý plot. Během pěti hodin zde účastníci musí proměnit divokou změť keřů ve vzhledný živý plot – řežou, stříhají, trhají a splétají, přičemž výsledkem jsou úžasné živé ploty lišící se jen stylem podle původu účastníka.

Britský zdravotní systém má značné trhliny – proto se většina Britů léčí u svého lékárníka.

Dnes ráno si to míříme do Exmoor National Park (dříve královský les s oborou) – nejvlhčího kraje regionu. Krajina je zde mírně zvlněná a kamenné vesničky zasazené do mělkých údolí překypují barvami keřů a květin. Stáda ovcí, skotu, koní i poníků jsou zde častější a stromy se zdají být ještě většími pamětníky dávných věků. Z úzké silnice líně se vinoucí mezi lesíky a svahy brzy shlížíme na moře. Úzká pěší stezka vede nad příkrými svahy a útesy porostlými hlodáši a divokými rododendrony, a tak bedlivě sledujeme každý krok našich mladých cestovatelů. A je to třeba, neboť uchváceni krajinou bujaře pobíhají a poskakují jako místní horské kozy a přímorožci. Tyrkysově zbarvené mořské vody dotváří úchvatné scenérie a jejich zpěněné vody se zakusují do skalisek a útesů. Slunce svítí a paprsky mihotavě tančí na vlnách. Touha dětí pořídit si co nejúchvatnější selfie snímky nás však brzy nutí sestoupit níže, do bezpečí turistické stezky a podél pobřeží se vrátit zpět do malebného městečka.

Cestou zpět jsme vyhlíželi zdejší polodivoké poníky, ale přehlídka se nekonala. Příjemným překvapením však byl hrad Dunster. Jeho mohutné červené valy a stěny dodnes budí úctu a respekt, překvapivě útulné jsou jeho interiéry. Naprosto úchvatné jsou místní zahrady, které více než středověký anglický park připomínají zahrady z Tisíce a jedné noci. Neméně okouzlující jsou výhledy na pobřeží a do zelených svahů.

V závěru je nutno podotknout, že nás to mrzí, ale tímto příspěvkem se na webových stránkách loučíme – důvodem je zítřejší cesta do Windsoru a Legolandu. Budeme bez připojení, a tak další podrobnosti a zážitky předáme až osobně. TĚŠÍME SE NA VÁS!

Některé fotky najdete v sekci Škola - Fotogalerie.

Exmoor national park

Dunster

Dunster Castle