UK - den třetí

Publikováno: 21.5.2019 Autor(ka): Miroslav Bělka

Probuzení do slunného rána za libých tónů místní fauny se tu zdá být milou tradicí. K úsměvu na tváři a pozitivní rozpoložení nepochybně přispívají i prostřené tabule s britskou snídaní a opojná vůně linoucí se z šálků plných breakfast tea a ranní kávy.

Dobrá nálada se po povedených momentech a okamžicích šíří celým autobusem. To už však opět kličkujeme mezi svěžími pastvinami posetými ovcemi a strakatými stády skotu. Většina z nás si už zvykla i na levostranné řízení. Ranní provoz je směsicí líného chaosu a drobných příhod konvenčně letargických Britů, kteří se s naprostým klidem míjí o centimetry na miniaturních kruhových objezdech, a podle nám dosud utajených pravidel silničního provozu se vrhají do křižovatek. Ačkoliv jsou zde pravidla striktní a obecně zcela respektovaná, na venkovských silničkách připomínajících vlnící se užovky je provoz spíše pro zdatnější řidiče. Ale občasné nehody se zde zřejmě řeší gentlemanským podáním ruky nad zprohýbanými plechy a přáním pevného zdraví královně.

Náš autobus pod bravurním řízením řidičů hladově polyká kilometry a míří do opatství v Glastonbury. Údajně je zde schovaný svatý grál, a tak se těšíme, že se nám dostane výsady nahlédnout pod roušku mýtických příběhů a tajemství. Ještě předtím však řidič tiskne nohu na brzdový pedál a zastavujeme v okouzlujícím městečku Wells. Místní katedrála je nejen majestátní a skvostná, ale máme příležitost si prohlédnout zdejší „Orloj“. Scénka z rytířského turnaje v podobě vyřezávaných a malovaných skulptur se opakuje každých patnáct minut. Hodinový mechanismus je starší než český klenot Staroměstského náměstí. Samo městečko Wells je opět typickou přehlídkou malebných obchůdků, otevřeného tržiště a pohledů do úchvatných britských zahrádek.

Přejezd do již zmiňovaného Glastonbury je otázkou okamžiků. Městečko proslulo zdejším opatstvím a dějinami spojenými s králem Artušem. Romanticky vyhlížející ruiny jsou připomínkou bájných časů i smutné historie. Po rozhodnutí panovníka Jindřicha VIII. založit vlastní anglikánskou církev byly skvostné budovy prakticky rozebrány. Řadu místních mnichů čekal tragický osud na popravišti. A byť je pro nás těžké si představit dnes již neexistující 66 metrové věže a chrámovou loď o délce 177 m, místo stále budí úžas a respekt. Je zvláštní stát nad bývalým hrobem slovutného krále a jeho manželky. Okouzlující atmosféru podtrhuje nebývale teplé a slunečné počasí, které tu zdaleka nepatří ke každodenním výjevům. Pokud však nepatříte mezi fanoušky památek a obdivovatele slavné historie, můžete čas strávit v barevných uličkách města. Místní uvolněnou náladu posilují výrazné barvy batikovaných oděvů, pestré výlohy plné výrobků spojených s hippie kulturou, symboly květin a míru i výjevy v podobě duhových sgrafit na fasádách domů. Obyvatelé Glastonbury stále fandí jinde zapomenutým časům a jejich obličeje autenticky zdobí nejen tradiční „lenonky“, ale i pletené čelenky, copánky a permanentní úsměv. Při konverzaci s těmito květinovými lidmi oděnými do duhových barev a výrazného tetování máte brzy dojem, že svět je místo plné zázraků, v němž není nic problém a každý den je nová příležitost žít, slavit a bavit se. Nakonec městečko Glastonbury proslulo jedním z největších a nejpodivnějších hudebních festivalů světa. Pořádá se zde každý rok již od počátku sedmdesátých let.

Posilněni malými pikniky v trávě a vakuovanými párky z Čech vyrážíme do lázeňského městečka Bath. To bylo v 18. století věhlasnou ikonou lázeňství a útočištěm britské smetánky. Dnes si sice ponechalo jistý půvab, ale uličky jsou již jen připomínkou zašedlé slávy. Dnes je Bath spíše turistickou destinací, která nabízí pohledy do historických lázní a návštěvy obchodů s všemožným zbožím. Uličkami se sice nesou tóny hudby pouličních muzikantů, většina však zaniká mezi zvuky všudypřítomného reje turistů, proudících mas návštěvníků a třepotáním křídel přemnožených holubů. Většina mladších cestovatelů je však spokojena s výsledky nájezdů na obchodní domy a čerstvě nabytou svobodou v době rozchodu. A tak příjemně unaveni a za hlučného veselí se vracíme zpět k adoptivním rodinám.