Zápisy z cest po Británii - den 1. a 2.

Publikováno: 13.6.2022 Autor(ka): Miroslav Bělka

Milí rodiče a spolužáci,

    na první příspěvek došlo až dnes – po ubytování u našich nových adoptivních rodin. Po celý nedělní den jsme cestovali, spali, jedli a trávili naprostou většinu času na palubě našeho zájezdového autobusu. Pro přejezdu česko-německé hranice nás uvítala lesnatá krajina protkaná šedavou dálnicí spojující půvabné vesničky i moderní velkoměsta rozesetá v mírných údolích. Cesta ubíhala bez problémů a pod dálničními rukávci plápolající v lehkém větru se za okny našeho zářivě žlutého autokaru míhaly bílé pruhy krajnice. Klidnou jízdu a pohodovou nedělní atmosféru provázel výhled na líně se otáčející lopatky větrných elektráren. Jediným znakem dalších přejezdů hranic a změny států byly střídající se barvy espézetek okolních vozů nejrůznějších značek.

     Ke slavnému Eurotunelu jehož slávu již zdáli hlásaly desítky zářivých reflektorů jsme dorazili v rozjařené až bujaré náladě dlouho po půlnoci. U průlivu La Manche nás čekal čerstvý vítr, šum neutuchajícího nočního provozu a pro naše uši tolik nezvyklé výkřiky racků. Následující pasová kontrola byla rychlá a krátká, ale prostředí celnice, černými pásky vymezené koridory a vážně vyhlížející uniformy představovaly po dlouhé cestě příliš velkou dávku adrenalinu a určitého nervového vypětí. Není proto divu, že se pak nechala většina z nás ukolébat houpavými pohyby vagónu do jehož útrob naši řidiči umně zaparkovali autobus a probudila se až do londýnského rána a zlatavého východu slunce. Ranní hygienu v „polních“ podmínkách parkoviště u O2 arény střídala návštěva místního Tesca, které nám naštěstí nabídlo hřejivou náruč v podobě horké kávy, čokolády a croassaintů, a tak se na tvářích mladých cestovatelů i jejich zasloužilého učitelského doprovodu brzy rozlévaly spokojené úsměvy.

     A tak jsme v doprovodu naší slečny průvodkyně odhodlaně vykročili do víru velkoměsta. Vlastně jsme do něj doslova vpluli na palubě Uber boat, která nás po řece Temži dovezla až pod Westminsterský most. Naše kroky mířily do City of Westmisnter – kolem Parlamentu, Westminster Abbey dále k Downing Street, na Trafalgarské náměstí a následně k Buckinghamskému paláci. Ranní Londýn již sice žil rušnou dopravou a místní ulice doslova pulzovaly provozem, ale naší pěší prohlídce historického centra přála skutečnost, že většina domorodců již byla v práci či ve školách, zatímco ostatní turisté dospávali v místních hotelích. Plni dojmů z krásy úchvatného Londýna a posíleni nákupy v místních shopech, storech a kavárničkách jsme se ponořili do podzemních labyrintů londýnského metra, které patří k nejstarším vůbec, a po přestupu na místní vlak a následně double decker bus dosáhli poslední plánované destinace – filmových studií Harryho Pottera. Bylo by marné se snažit vypovědět, co všechno kolosální haly ukrývají. Ať již jde o dunící projekce, monumentální kulisy či reálně vypadající figuríny, vše na člověka působí doslova magicky a vzbuzuje pocity úžasu. A právě s těmito pocity se s Vámi dnes srdečně rozloučíme. Momentálně si totiž zcela unaveni a vyčerpáni užíváme vyhlášené pohostinnosti obyvatel Burnhamu, hltavě plníme svá břicha místními pokrmy, tradičním čajem a někteří i tunami zmrzliny a dalších vyhlášených pochutin.....

     Mějte se tedy dobře, spěte klidně, neboť jsme všichni v pořádku, a myslete na nás zítra při naší expedici do Stonehenge, městečka Salisbury a venkovského šlechtického sídla Kingston Lacy ?.