Vstup prvňáčka do školy

Publikováno: 24.8.2018 Autor(ka): Miroslav Bělka

V pondělí 3. září se budovou základní školy opět rozezněl školní zvonek, dveře školy se otevřely a žáci usedli zpět do svých lavic. Zahájení školního roku je vždy důležitým momentem pro žáky, učitele i rodiče. Zvláštní význam má však tento den především v očích prvňáčků. Co s sebou počátek školní docházky do života našich dětí skutečně přináší? Této problematice je věnováno několik následujících slov.

Vstup dítěte do školy je pro něj obvykle radostnou a dlouho očekávanou událostí, avšak nese s sebou také určitou zátěž, která je dnes uměle zvyšována stoupajícími nároky na výkon a vzdělání. Zásadní změnu v životě představuje škola především pro děti, které dosud nenavštěvovaly MŠ, neboť jsou nuceny se po značnou dobu náhle obejít bez svých rodičů, podřídit se cizí autoritě a zapojit se nového kolektivu. Děti, které do školky chodily, mají v jistém ohledu situaci snazší, avšak i pro ně představuje organizace školní činnosti změnu. Od prvňáčka se na rozdíl od žáka mateřské školy očekává, že bude častěji tlumit svoji pohybovou aktivitu, sedět v lavici a soustředěně pracovat. Nemalé nároky jsou kladeny na aktivní pozornost, dodržování určité školní kázně a především na útlum hravé činnosti, která dosud zaujímala převládající část dne.  Školní výuka klade značné požadavky také na rozumou vyspělost, motivaci a soustředění. Laťka je pro všechny žáky stejná, ale za daného počtu dětí má učitel jen omezenou možnost brát vždy ohled na individuální schopnosti a dispozice dítěte či odlišnosti rodinného prostředí. K tomu všemu dochází v době, kdy důvod, proč se má dítě učit, chápe ono samo jen matně nebo vůbec. Mnohé děti tak, i přes snahu svých obětavých učitelek, začínají velmi záhy vykazovat znaky nepřizpůsobení – často se vrtí, otáčí se, mluví a stále si s něčím hrají, nevydrží se soustředit. Dříve či později se u mnohých objeví projevy školní neúspěšnosti a výchovné problémy. Dílčí neúspěchy se rychle kumulují, působí na sebehodnocení dítěte a ovlivňují jeho postavení v třídním kolektivu i motivaci k další školní činnosti. I při méně významných, avšak častých neúspěších mohou být individuální prožitky pro dítě natolik traumatizující, že dokážou negativně ovlivnit další vývoj jeho osobnosti. Jindy pozorují projevy nepřizpůsobení rodiče doma. Dítě nechce chodit do školy, je podrážděné a svádí urputný boj o přípravu do školy. Rodiče ve snaze zajistit lepší prospěch dítěte prodlužují domácí přípravu z optimálních 30 – 45 minut denně nad únosnou míru a kladný či alespoň lhostejný postoj dítěte se záhy mění ve zcela odmítavý. Rodina se nezřídka ocitá v bludném kruhu, z něhož je jen velmi složité se vymanit. Výše uváděné problémy přitom mohou trvat několik dní, týdnů, ale také měsíců či dokonce let. I ve vyšších ročnících základní školy se setkáváme s žáky, kteří mají přes své dostatečné dispozice problémy se školní neúspěšností, chováním, kteří se nechtějí či neumějí učit a škola pro ně představuje zdroj věčných konfliktů. Příčina často přitom tkví v počátečním nepřizpůsobení. Co tedy dělat, aby byl pro dítě vstup do školy radostnou událostí? Předně není třeba propadat obavám. Většina dětí se s danými vývojovými úkoly přirozeně vypořádá a se školními nároky se vyrovná. Snáze se jim to však podaří s podporou svých rodičů a učitelů. Buďme tedy k projevům a přáním dětí pozorní, berme ohled na jejich možnosti, potřeby a zájmy. Nevytrhujme násilně děti z jejich světa fantazie, neoslabujme jejich důvěru v okolní svět a víru v nás dospělé. Na druhé straně buďme přiměřeně nároční, objektivní a důslední. Dítě nemůže být ponecháno svévolnému vývoji či bezbřehé spontaneitě, nýbrž potřebuje vedení. Toho všeho lze dosáhnout. Předpokladem je však komunikace a spolupráce školy a rodičovské veřejnosti. Nikdo nezná dítě lépe, než jeho vnímavý rodič. Na druhé straně učitelky prvních tříd disponují odborným vzděláním, léty získanou zkušeností. Své žáky diagnostikují a nemohou-li rodičům a jejich dětem pomoci přímo, mají možnost odbornou pomoc zprostředkovat. Neváhejte se proto v zájmu svých dětí obrátit na nás se svými dotazy. Vždy s Vámi rádi vstoupíme v jednání. Závěrem mi dovolte, abych ještě jednou Vám – rodičům popřál mnoho sil a zároveň radosti z pokroku Vašich dětí. Vám, milí prvňáčci, pak přeji, ať se vám v naší škole líbí, těšíte se do ní a ať se vám v kolektivu svých spolužáků daří.

 

Čerpáno z: LANGMEIER, Josef a Dana KREJČÍŘOVÁ. Vývojová psychologie. 2., aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2006, 368 s. Psyché (Grada). ISBN 80-247-1284-9.

                                                                                                          Mgr. Miroslav Bělka