Závěrečné slovo ředitele

Publikováno: 28.6.2019 Autor(ka): Miroslav Bělka

Často se potýkáme s úvahami, čemu žáky učit. Množství nových poznatků a rychlost změn je v mnoha ohledech větší, než tomu bylo kdy dříve. Učiva neustále přibývá, a přesto se někdy zdá, že žáci toho umí čím dál méně. Slýcháváme, že děti jsou jiné. Osobně si myslím, že děti jsou stejné, jen se zcela změnil svět a způsob života, jehož jsou odrazem. Svět, do kterého dospěje současná mládež, bude opět jiný. Co však zůstává, ba bude dokonce ještě důležitější, bude schopnost řešit neobvyklé situace, dovednost pracovat v dosud neznámých oborech, naučit se používat stále nevynalezená zařízení a v mnohem větší míře se naučit stýkat s lidmi a jejich kulturami, na které nejsme často zvyklí. K tomu jsou potřeba nejen vědomosti a dovednosti, ale také postoje a pevné hodnoty. Vše rozvíjené pospolu a v souvislostech, jako univerzální způsobilost, zahrnující třeba chtít a umět se učit, umět komunikovat, spolupracovat, řešit problémy, umět pracovat soustředěně a současně kreativně, kriticky vnímat a řešit vzniklé situace apod. To se nejúčinněji děje ucelenou, smysluplnou aktivitou žáka, tedy jeho prací a zkušeností, nikoliv pouhým memorováním nad učebnicí. Přihlédnout je potřeba také k různorodosti potřeb a především variabilitě předností osobnosti každého člověka. Právě v této rozdílnosti je často krása a tajemství úspěchu společnosti jako celku.

V tomto duchu jsme se pokoušeli i v letošním roce vést výuku. Tedy zvažovat, co je v zájmu žáka, co může pomoci žákovi a co může přispět k dosažení hlavních cílů. Jednou z hlavních myšlenek bylo ještě více posunout a postavit vzdělávání žáků na jejich aktivitě. Žáci se učili posuzovat, srovnávat, orientovat, volit vhodné postupy a čerpat z vlastní zkušenosti apod.  Netroufám si říci, že se nám vždy daří najít vyvážený poměr mezi množstvím teorie, rozvojem dovedností a utváření tolik nezbytných postojů. Jisté však je, že dochází k posunu. Škola není, v utváření a rozvoji osobnosti člověka ani nesmí být, jediná. Mnohé úlohy spadají mezi funkce rodiny či do ranku dalších, více či méně formálních, sociálních skupin. Snahou proto bylo překonat stěny a jistou izolaci výuky od světa kolem a zprostředkovat žákům kontakt, prožitek a zkušenost s reálnými životními situacemi. Toto pojetí výuky má totiž potenciál umožnit zažít úspěch či objevit a rozvíjet své dispozice. Často tak také vzniká příležitost k tomu, aby žák a učitel nalezli společnou řeč, prostor pro kooperaci, poznali další osobnostní stránky a přednosti, které v tradiční výuce nemohou vyniknout. V případě technologií, trendů a novinek se navíc může sám žák stát partnerem či učitelem dospělých.

Školní rok, který se chýlí ke svému konci, byl také ve znamení přestaveb, rekonstrukcí (výtah, učebna přírodopisu aj.). Jejich organizace, zajištění i úprava provozu školy byly velkými výzvami. I přes omezení jsem rád za poskytnuté příležitosti a podporu ze strany státu, zřizovatele i řady fondů. Většina akcí (modernizace elektroinstalací, odborné učebny, žákovské kuchyňky a dílny, učebna v přírodě a zahrada školy apod.) bude ukončena až v srpnových termínech. Věřím, že přispějí ke zkvalitnění výuky i samotného školního života.

Závěrem bych rád poděkoval všem, kteří se podíleli na činnosti školy, na výchovně-vzdělávacím procesu a kteří přispěli k naplnění hlavních cílů. Děkuji především vyučujícím, kteří ve své dnes často osamělé profesi neztrácí nadšení, víru a chuť věnovat se dětem a mládeži a předávat kus sebe dalším generacím. Poděkovat se však sluší také všem ostatním zaměstnancům školy, jejímu zřizovateli, rodičům, partnerům (spolky, organizace, fondy aj.) a přátelům školy, rodičům a vůbec všem lidem, kteří se školního života v roce účastnili. Bez jejich ochoty, úsilí a energie své cíle škola naplnit prostě nemohla. 

Děkuji však také žákům samotným. Řada z nich se v různých rolích (redaktorů, soutěžících, reprezentantů apod.), formách a podobách činnosti a práce podílela na plnění poslání školy, na jejím rozvoji i na pomoci ve prospěch svého okolí. Žáci tvořili, jednali, sportovali, učili se, testovali kvalitu výchovně-vzdělávacích metod a postupů, ověřovali platnost pravidel i odolnost školy a jejích zaměstnanců. Mnozí mi připomněli, v životě člověka není obyčejných okamžiků a život je třeba žít.

Vážení a milí čtenáři, Vám všem – dětem i dospělákům – přeji krásné prázdniny a dovolené a letní dny plné radosti, milých zážitků a příležitostí k zábavě i odpočinku. 

                                                                                                                                                                                              Mgr. Miroslav Bělka