YORK - den první
Květen je v plné síle. Oděný do hávu svěží zeleně začal v krajině malovat pestré obrazy. Tažní ptáci již vyvádí své mladé, v lukách, polích, ba i v městských zákoutích takřka vytrvale zní cvrlikání, trylkování a zpět sboru opeřenců i odvážnějších sólistů. Školní rok se mílovými kroky blíží ke svému konci. Děti a mládež již nemá stání. Marná jsou planá hesla pedagogů, kteří se stejně odhodlaně jako marně snaží udržet studijní náladu i mladé osazenstvo ve třídách a lavicích. Zatímco se učitelstvo s výrazem finišujících marathónců prohání školními chodbami ve snaze udržet krok s jarní nezkrotností a bujarou náladou žáků, v nás se opět probouzí cestovatelské touhy. Bylo by marné počítat, kolikrát jsme zaslechli volání ostrovní země a kolikrát jsme vyrazili na cestu za jejími krásami. Jisté je, že jejímu podmanivému kouzlu, pohledu do uliček starobylých měst či naslouchání mýtických příběhů nemůžeme odolat a laskavé pozvání ke stolu našich adoptivních rodin se v Anglii neodmítá. Rosničky i meteorologičtí mágové všech evropských portálů se předhání v předpovědi sunny days a takřka tropických teplot -právě to je čas, kdy máme ostrovy za vodami „dlouhého rukávu“ nejraději. Navíc, jak praví staroanglické přísloví, nic neosvěží lépe, nežli horký čaj – natož silný Englih tea s mlékem…..
Poté, co jsme se v sobotu nalodili na palubu Válkova vyhlášeného autokaru (nutno zdůraznit, že královsky vybaveni nejrůznějším pečivem, laskominami a kulinářskými hity ochotných maminek i municí neocenitelných rad a povzbuzení hrdých otců), vyrazili jsme za atmosféry večera vstříc dobrodružství. Volba 21. hodiny večerní se ze strany CK Royal ukázala jako více než strategická, neboť ačkoliv náš white bus polykal kilometry stejně hladově, jako se někteří cestující zakousli do pochutin ze svých bezedných batohů, brzy se snesla tma. Monotónní, kolíbavé tempo je sice nenápadné, ale trvá-li dostatečně dlouho a řidiči dodrží dark mode, jejich síle neodolá ani nadopovaný teenager – skalní nespavec. A tak letošní cesta přes hranice (s malou a přiměřeně hlučnou přestávkou na poslední české benzince vonící po odéru pohonných hmot, zahřátých pneumatik a místních hotdogů) proběhla v nebývalém klidu. A tak jsme několika hodinách noční jízdy překročili hranice a z klikatících se českých silnic vjeli mezí míhající se bílé krajnice nekonečných dálnic Spolkové republiky Německo. Býváme zvyklí na výhledy do lesnaté a „poněmecku“ učesané krajiny plné rovných a ostře řezaných linií i obdivuhodné přehlídky modelů německého strojního průmyslu. Letos nás však ráno přivítalo až téměř na belgických hranicích. a tak nabídky pohledů ze vyhlášené Autobahn zůstaly pouhým tajemstvím uplynulé noci.
Někteří z našich mladých explorers s námi cestují opakovaně a dalo by se říci, že jsou zkušeníými harcovníky a rodiče již pravidelnými čtenáři našich až patetických příspěvků. Protože nemalou část výpravy tvoří naši noví cestovatelé, chceme se s Vámi podělit také o zajímavosti o SRN, které jsme vlastně neviděli. Spolková republika Německo je známá především svým strojním a automobilovým průmyslem, mnohem méně je však známo, že právě odsud pochází mládeží oblíbený a nutričními odborníky zavrhovaný nápoj Fanta, jenž vznikl jako německá reakce na americkou Coca-colu. Původně se tento žlutavou barvou nápadný mok vyráběl z výlisků jablek. Německým nápadem jsou však také kapesní hodinky. Právě v této zemi vznikl první parafin a odsud pochází první inzulin pro boj s diabetem. V Dolním Sasku byla kdysi založena první spořitelna a z Německa pochází také myšlenka letního času. Značného věhlasu a obliby dostáli gumoví medvídci, kteří se také zrodili právě zde. Rovněž značky Adidas a Puma pochází z dílny dvou ševcovských bratrů narozených v Německu – a více než bratrskou láskou k sobě již tehdy oba zahořeli soutěživostí a nepřátelstvím. Vzpomenout však lze také na zajímavosti ze zdejší legislativy, která si nijak nezadá s námi již v minulých letech uváděnými paradoxy v zákonech Velké Británie. Tak například, pokud vám v Německu dojde na dálnici benzín, jde o trestný čin. Toho se však dopustíte i tehdy, pokud si budete klepat před ostatními řidiči na čelo. Oproti tomu útěk z vězení trestným činem není, neboť v SRN jej považují za přirozený projev lidské potřeby být svobodný. Při průjezdu kolem letiště ve Frankfurtu jsme si připomněli neméně zajímavá čísla – na letišti denně přistane a vzlétne průměrně 1300 letadel a s 59 miliony odbavených cestujících za rok se letiště řadí na 4. místo evropského žebříčku, přičemž denně je tu vyprodukováno kolem 30 tun odpadu. Uznejte, jsou to neuvěřitelná čísla.
S ránem a také s překročením hranic se však před námi otevřela zcela jiná krajina. Belgie je v mnoha ohledech odlišnou zemí nežli výše popisovaný Deutchland. Krajina zde je oproti východnějším zemím mnohem méně zvlněná. Dálnice poskytuje výhledy na ledabyle roztroušené statky a budovy z lícových cihle i do sytě zelených políček a pastvin se stády strakatého skotu. Belgické království je oproti SRN zemí dvou různých národů, jedním z nejliberálnějších států a také zemí čokolády, piva, diamantů a pouličních festivalů.
Rádi bychom se s vámi podělili i o zážitky z celodenního putování po malebných Bruggách, v jejichž uličkách jsme strávili téměř celou tropickou neděli. Nicméně hodina již pokročila a budíček máme nastavený na půl pátou. Trajekt totiž nečeká. A tak se s Vámi a s příslibem dalších řádků loučíme z pokojů v poněkud adventure ubytování ve francouzském Premiere Classe. Dobrou noc či dobré ráno Vám všem! Vivat York, dear friends….
Pozn.: za případné chyby a překlepy se omlouváme.