YORK - den třetí

Po relativně krátké noci strávené v úsporně zařízených pokojích lowcostového ubytování ve francouzském Premiere classe jsme vítali nový den ještě před východem slunce. Naše Action kids se však ranním časem 5:15 nenechali zastrašit, a i když bez viditelného nadšení, ovšem o to odhodlaněji přitáhly svou travel bagáž vzdorující hrubému asfaltu satelitního parkoviště k Válkově bílé Setře včas. Nic nám tedy nebránilo vydat se vstříc plavbě přes kanál, o jehož název se Francouzi trvající na označení „Dlouhý rukáv“ a Britové prosazující název „English channel“ dodnes neúspěšně přou. Nás však spor letitých rivalů nechal zcela klidnými a po krátkém chilly přesunu jsme za křiku racků zvědavě nasávali mořský vzduch ve francouzském Calais. V klidných vodách místního přístavu nás již čekal osmipodlažní ocelový kolos splečnosti DFDS. Právě zde, konkrétně na palubě 7, nám ochotný personál svižně servíroval pravou English breakfast, doslova tematickou krmi, která se ukázala jako skvělá volba k úchvatnému výhledu na sytě modré vody průlivu, nad nímž již zlatavý kotouč vrhal zlaté paprsky ohlašující sunny weather dalšího dne. Plavba byla krátká a zpestřená nejen ranním stolováním, ale také poletováním již zcela probuzených zástupců generace Alfa mezi stylově zařízenými palubami, a především mezi regály Duty free shopu, slibujícího zákazníkovi výhodný nákup a jistý pocit vítězství v jednom, uběhla rychle. Jak se ohledně shoppingu dařilo našim, jindy sdílným cestovatelů, jsme upřímně nezjišťovali a těžko se dohadovat, zdali spokojené úsměvy na jejich tvářích vyvolal pocit sytých bříšek, poetický výhled na racky poletujícími nad zpěněnými vodami za trajektem, nebo právě nově nabyté zboží maskované v bíločervených taštičkách s logem Duty free….. Odměnou nám po zhruba devadesáti minutové plavbě byl pohled na křídové útesy, které jsou nepřehlédnutelnou dominantou anglických břehů. Právě pod jejích mohutnými stěnami jsme konečně „vstoupili“ na půdu ostrovů, a to doslova v královském stylu – po šedavém koberci zdejší silnice rozvinuté pro mezi bujnou zelení pro naši jistě očekávanou delegaci z Březnice City.

Další hodiny však už tak vzrušující nebyly, a kromě báječných výhledů do jedinečné ostrovní krajiny a stylových přehlídek anglických městeček malebného venkova nám dlouhá cesta (mezi řidiči a průvodci označována termínem „po ose“) originální zážitky nenabídla. Čas jsme proto jednotně využili k dorovnání spánkového a energetického deficitu. Mnohem větší a také mnohem méně vítané adventure přineslo až anglické odpoledne spojené s pondělním bank holiday. Skutečnost, že britské děti mají čtvrtletní prázdniny zahájené státním svátkem nám zpočátku unikala, ale dramaticky o sobě dala vědět při naší cestě po extrémně narrow silničkách, vinoucích se mezi kamennými zídkami zvlněnou krajinou. Cesta do regionu Yorkshire Dales se jistě nesmazatelně zapíše do paměti mnohých z nás – nestává se často, aby se obří coach o délce 14,3 m a výšce 3,8 m vedený předvojem svižně vyklusávající průvodkyně a hlavního řidiče, který svým tělem srdnatě zastavoval protijedoucí cars, probojovával skrze kopce, lesy a hluboká údolí chráněné krajinné oblasti. Bylo při tom úplně jedno, o jaké značky či posádky vozu se jednalo a v jakém směru jely. Místní roads byly stavěny spíše pro jednosměrný provoz. O adrenalin, emoce i výkřiky doprovázející stažené výrazy ve tvářích posádek osobních aut na obou stranách nebyla nouze a za úspěšný dojezd vděčíme pouze třem věcem – odhodlání průvodkyně, mistrovskému umění řidičů a tomu, že nebylo na vybranou - nebylo cesty zpět. Po zdolání všech nástrah nás nakonec přivítala velkolepá přírodní scenérie oblasti Yorkshire Dales, která je známá pro svá sytě zelená údolí prošívaná šedavými zídkami, svažité kopce s divoce vyhlížejícími kamennými poli a zurčící potůčky vinoucí se krajinou, kterou po tisíce let trpělivě formovaly dnes již zmizelé ledovce. Zdejší krajina je vyhledávanou destinací pro jedinečnou přírodu, klid a neopakovatelnou atmosféru. Naše kroky vedly proslulým Malhamdale – hlubokým údolím – přímo k bájemi opředenými Janet´s Foss – menším vodopádům. Ty za svůj název vděčí bájné víle Janet, která zde podle legendy obývala tajemnou jeskyni a poutníkům se zjevovala za soumraku v oparu vodní mlhy. Podle místních si však nesmíme představovat laskavou vílu z českých pohádek. Janet, která prý nebyla ani hodná ani zlá, se místní báli. Kromě své moci léčit zvířata stála za zmizením nejedné lidské duše v místních lesích. Přes jinak dechberoucí scenérie strhujících skalních stěn a průsmyků nás samotné vodopády neuchvátily. Nebylo to však vinou přírody, nýbrž všudypřítomných turistů a početných indických a arabských plavců doslova napěchovaných v jezírku mezi vodopády.

Večerní cesta do Yorku již probíhala v klidu a za zřetelného ticha i poněkud nejistých pohledů mladého osazenstva. Většina našich nejmladších přátel, včetně dosud otrleji se tvářících boys, s tlukoucím srdcem čekala na zlatý hřeb dne – dočasnou adopci v místních rodinách. Předání nakonec proběhlo na dvou meeting pointech přímo v Yorku plynule a s upřímnými úsměvy na rtech. Všem cestovatelům se po dlouhé cestě dostalo milého přivítání a zasloužené příležitosti se nasytit a složit hlavu v dočasných anglických domovech.

Na ostrovech je středa a my se omlouváme se, že se zápisky „poustujeme“ opět se zpožděním a prozatím se nám nedaří vyrovnat jednodenní manko. Program spojený s častými přesuny a relativně intenzivní turistikou nám v tomto ohledu nepřeje. A tak i dnešní příspěvek uzavíráme „pouze“ malým přehledem vybraných zajímavostí a se slibem, že své zážitky ze úchvatného Lake District i kouzelného městečka Keswick Vám nezůstaneme dlužni.

Zajímavosti o průliv La Manche = English channel:

• vznikl přírodní cestou zhruba před 10 000 lety (do té doby jej bylo možné překonat „suchou nohou“)
• kanál je 32 až 100 km široký a 520 km dlouhý, přičemž maximální hloubka činí 172 m
• prvním plavcem, který jej překonal byl v roce 1875 Mathew Webb v čase 21 hodin a 45 minut
• prvním Čechem, který průliv zdolal byl František Venclovský v roce 1971
• nejrychlejším plavcem byl doposud nejmenovaný Australan s rekordním časem 6 hodin a 55 minut
• nejrychlejší plavkyní byla a zůstává Češka – Yveta Hlaváčková (s časem 7 hodin a 55 minut)
• svůj rekord si drží také britská plavkyně, která kanál přeplavala 43x

 Vybrané zajímavosti z Království Velké Británie a Severního Irska:

• čaj se zde pije zásadně horký a s mlékem, přičemž čaj se přilévá do mléka (nikdy ne opačně),
• 80 % vozového parku zdejší britské záchranné služby stále tvoří vozy značky Škoda,
• pokud ve Spojeném království dosáhnete věku 100 let, obdržíte přání přímo od panovníka.

Z místních zákonů:

• na půdě britského parlamentu je zakázáno zemřít,
• do Westminsteru (parlamentu) je dosud zakázán vstup v brnění,
• každá mrtvá velryba patří královské rodině,
• v Londýně se nesmí lidé bičovat po deváté hodině večerní, aby nerušili okolí,
• nalepit poštovní známku na dopis vzhůru nohama je protiprávní a může být považováno za velezradu,
• v Liverpoolu mohou být „nahoře bez“ pouze prodavačky tropických ryb,
• pouze těhotná žena se v Británii může vymočit kdekoliv, včetně policistovy helmy
• pokud na hradbách Yorku potkáte Skota s lukem a šípy, je legální jej zabít

 Britský panovník (momentálně král Karel III.):

• nepotřebuje řidičský průkaz k řízení vozidel,
• nemusí dodržovat omezení rychlosti (čehož ovšem po vzoru královny Alžběty nevyužívá),
• nepotřebuje pas
• je osvobozen od požadavku na svobodu informací,
• nemusí platit daně (nicméně od roku 1992 panovníci daně z vlastní vůle odvádí),
• nemůže být žalován,
• má právo vandalizovat majetek,
• může vyhlásit válku,
• může porušovat veškeré zákony.

Nejsme si jisti, zdali některé ze zákonů již dnes nepozbyly své platnosti, ale rozhodně nás pobavily. 

Zajímavostí jistě je i to, že jsme v posledních dvou dnech svědky překonání teplotních rekordů v Anglii za poslední desítky let.

Srdečně Vás zdravíme a těšíme se na Vás

žáci a učitelé