Když dítě mluví jako dlaždič
KDYŽ DÍTĚ MLUVÍ JAKO DLAŽDIČ
Dva školáci, tak kolem sedmi, osmi let věku, stojí na zastávce a baví se spolu. Poblíž stojí paní, která jejich rozhovor nechtěně vyslechne. Načež paní spadne brada.
Školáci hovoří asi takto: „Ty vo.e, zase úkol z matiky, já se z toho asi pos.ru.“ „Jo, ty vo.e, za to může ta kráva Kropáčková, to je čůza.“ Paní spadne brada, protože dialog s použitými výrazy nečekala ani omylem. A může se právem ptát: Kde se to v těch dětech bere? Kam na ta slova chodí? Proč nemůžou mluvit jednoduše slušně?
Základem je rodina, respektive výchova. „Rodiče musejí nekompromisně trvat na tom, že vulgární slova jejich děti v žádném případě používat nebudou. Musejí dětem vysvětlit, že to není vhodné a důsledně vyžadovat, aby se jejich děti takových slov vyvarovaly,“ říká psycholožka Alena Uváčiková. Rodiče mají dostatek nástrojů, a to i bez bití, jak dosáhnout poslušnosti svých dětí a dodržování společenských norem chování. „Žel, často už od raného věku si nevědí s výchovou svých potomků rady, rezignují na ni a odkazují se na takzvanou americkou výchovu,“ dodává psycholožka.
Andílek s růžky
Rodiče se mohou s vulgarismy setkat poprvé zhruba ve věku tří let dítěte. Základní inspirační zdroje je celkem snadné identifikovat: rodina sama, vždyť komu by to sem tam „neulítlo“, a školka. Stačí jeden otrlejší klouček a hned první den všichni vědí, co je to „p.del“. Nutno dodat, že zkusmé (ne pravidelné) použití vulgarit v tomto věku není nic neobvyklého, jen značí, že dítě postoupilo ve svém vývoji zase o kousíček dál. Stává se nezávislejší, zkouší testovat hranice. A díky tomu brzy zjistí, že existují slova, na která rodiče reagují jinak. Třeba ona „p.del“. Ač to může znít z úst tříletého andílka jakkoliv roztomile, není žádoucí opakování.
Rodiče by se proto neměli smát, a tím dítě nevědomky vybízet k pokračování, vždyť přece pobavilo. Na místě však není ani prudká odmítavá reakce, protože i na základě ní dítě zjistí, že vzbudit pozornost rodičů je snadné.
A až příště bude chtít upoutat pozornost kohokoliv, dostalo právě do rukou spolehlivý recept. Vhodné je jednoduše mu vysvětlit, že některé slova nejsou pěkná a děti by je prostě neměly říkat. Tečka.
Zakázané ovoce
„Děti považují vulgární slova za zajímavá, protože jsou si od samého začátku, a to již od školkařského věku, vědomé, že jde o slova zakázaná a nevhodná. Používáním prostě jenom testují hranice u svých rodičů a vychovatelů, kam až můžou zajít. Obvykle s tím začínají příchodem do mateřské školy, kde tato slova pochytí neomylně už první den. A posléze v první třídě a při nástupu skutečné puberty opět. Pokud děti nerespektují rodiče a nejde o projev psychické poruchy či nemoci, je to vždy jenom důsledek nekompetentní rodičovské výchovy,“ upozorňuje Uváčiková.
Pokud dítě začne vulgarity používat a domluva nepomáhá, na místě jsou drobné tresty. Zákaz počítače, herní konzole. Rodič může odejít od rozehrané hry, dát tímto najevo, že s projevem své ratolesti nesouhlasí.
Že něco není v pořádku. Dítě by si mělo uvědomit, že použitím vulgarit nic nezískává, ale naopak ztrácí.
Motivace samozřejmě může být i pozitivní. Lze se s dítětem domluvit, že když vypustí ze svého slovníku nežádoucí slova a vydrží to dostatečně dlouho, dostane třeba novou knížku nebo novou hru.
Dítě by si mělo uvědomit, že použitím vulgarit nic nezískává, ale naopak ztrácí.
Text: Libor Popela, psycholog