Stres před přijímačkami a co s ním

Na začátku chci napsat pár vět o stresu obecně, protože pokud pochopíme, jak stres funguje, bude pro nás snazší se s ním vyrovnávat a odstraňovat ho.

Stres, podobně jako strach, je obranný mechanismus našeho těla, který měl v minulosti za cíl okamžitě reagovat na závažné (ale pomíjivé) nebezpečí, například v podobě útočícího zvířete. Po tomto útoku se ale tělo zase vrátilo opět do rovnováhy, do klidového stavu.

Během stresové reakce dochází k vylučování stresových hormonů, které nám mají pomoci k podání maximálního výkonu – alespoň to tak platilo v minulosti. Dnes už nejsme běžně v ohrožení života, ale naše tělo často reaguje na určité situace stejně, jako reagovalo v minulosti například na útok tygra. Tyto situace nastávají většinou v případech, kdy se cítíme ohroženi a je na nás vyvíjen velký tlak, což může být například před zkouškou

Je tedy dobré a podstatné si uvědomit, že stres je přirozená reakce našeho těla, která původně vznikla, aby nám pomohla, a proto bychom se na stres měli snažit dívat tímto způsobem. Stres je emoce, která se nám snaží pomoci.

Také je důležité si uvědomit, že stres vzniká na základě situací, které náš mozek vyhodnotí jako stav ohrožení. Nezáleží na situaci samotné, na její závažnosti či dramatičnosti – to pro vznik stresu samo o sobě není příliš důležité. Důležité ale je, jak situaci vyhodnotí náš mozek!

Z toho je jasné, že pro každého je stresorem něco jiného a hlavně, že pokud dokážeme na situaci nahlédnout z jiného úhlu pohledu a popřemýšlet o tom, co mne „děsí“, pak má i náš mozek šanci ji vyhodnotit jako méně závažnou ne tolik stresující.

Dnes se budeme věnovat stresu dlouhodobému – tedy tomu, ve kterém nejspíš část z vás už nějakou dobu je a posun termínu přijímacích zkoušek až na květen tomu myslím nijak nepřidal. Umět s tímto dlouhodobým stresem pracovat a zvládat ho vám pomůže zlepšit míru i délku soustředění (nejen při učení se na přijímačky) a tím mimo jiné přispěje k lepšímu “výkonu”. A to nezmiňuji přínos pro celkové zdraví a pohodu, které jsou pochopitelně taky důležité.

V první řadě je potřeba si uvědomit, z čeho stres pramení.

• Většinou je to nějaká obava, strach z neznámého, ale třeba i nejistota a pochyby, zda něco dokážu či zvládnu. Doporučuji sepsat si na papír v bodech to, čeho se obávám, co mne “straší”, trápí, stresuje.
• Může to být strach, že budu mít u přijímaček “okno” / že zazmatkuji a nebudu si vědět rady / že se do termínu nestihnu naučit vše tak, jak jsem si plánoval / že zaspím a na přijímačky přijedu pozdě, takže je nebudu moci vykonat / že se na mě rodiče budou zlobit, pokud u přijímaček neuspěju… Důvodů může být i několik dohromady, a je dobré si uvědomit co nejvíc z nich.

Ke každé obavě či strachu si pak představím (nebo napíšu), co můžu udělat pro to, abych minimalizoval možnost, že se zrovna tahle situace stane.

• A toto napsané také zrealizuji, pokud je to možné. To mi zaprvé přinese praktický posun v téhle oblasti a za druhé mi to poskytne reálný důvod ke zklidnění, protože si pak budu moci s klidným svědomí říci, že jsem pro zvládnutí téhle “špatné situace” udělal maximum.

Uvedu pár příkladů, abyste věděli, jak to myslím:

• Pokud se například bojím, že se na přijímačky nestihnu naučit vše, co bych chtěl, pak si udělám aktuální časový plán, co vše se chci ještě naučit či procvičit. Pěkně po dnech a týdnech. A podle něj se pak budu dále připravovat.
• Pokud se bojím toho, že se na mne rodiče budou zlobit, pokud u přijímaček neuspěju, pokusím se s nimi o téhle své obavě promluvit už nyní, dopředu. Naprostá většina rodičů své děti podporuje a chce je podporovat, takže tyhle obavy jsou zbytečné.
• Samozřejmě, že někdy dojde k tomu, že při neúspěchu se projeví i nějaké zklamání ze strany rodičů, ale skoro nikdy nejde o zlobu. A pokud se týká zklamání – nedá se nic dělat, ale i to je součástí života a naučit se s ním vyrovnávat je jedním z životních úkolů (omlouvám se nyní rodičům, kteří to čtete, protože trochu střílím do našich vlastních, rodičovských řad, ale je to tak – myslím, že neexistuje nikdo, kdo se v životě se zklamáním v různé formě nepotkal a následně se s ním musel nějak vyrovnat.)
• Bojím-li se toho, že budu mít u přijímaček “okno”, vypracuji si svoji strategii pro takový případ (nejspíš bude hodně podobná strategii, kterou bych měl mít připravenou pro vypracování testů samotných – pokud ji ještě nemáte, tak nepropásněte příští newsletter, kde o ní budu psát). A je nepravděpodobné, že bych měl “okno” úplně ve všem, takže žádný úplný kolaps nebo propadák nehrozí. Tedy pokud se opravdu na přijímačky soustavně připravuji. Každopádně o téhle situaci, kterou může způsobit opravdu “akutní” stres přímo při přijímačkách budu ještě psát i v příštím newsletteru. Pokud ale patříte k trémistům, kteří ve vypjatých situacích mají sklon ke zmatkování nebo nějakým zkratovitým reakcím, zkuste si atmosféru přijímaček vyzkoušet formou příjímaček nanečisto – je to sice jen nácvik a ne ostré přijímačky, ale k vyzkoušení si zvládání krátkodobého stresu je to užitečný trénink.

Uvědomím si, že dlouhodobý stres (narozdíl od krátkodobého) mi škodí a proto najdu možnosti, jak ho zmírnit, abych v něm nebyl 24/7

• Pokud už jsem se do dlouhodobého stresu dostal, je potřeba ho umět uvolnit, odreagovat se, alespoň na nějakou dobu na něj zapomenout. To jde dobře u činností, které nás baví, těší, a které nás dokáží úplně vtáhnout a pohltit.
• Ať už je to povídání s kamarádem, sledování nějakého zajímavého filmu nebo četba napínavé knížky, trávení času v přírodě nebo věnování se svému domácímu mazlíčkovi, vycházka… Cokoli, co mne těší a u čeho dokážu na svoje obavy a strachy zapomenout se počítá.
• Pokud je stres opravdu tak silný, že žádná z výše uvedených věcí ho přebít nedokáže, tak doporučuji nějakou opravdu náročnou fyzickou aktivitu, ideálně sport, ale může to být i tanec nebo nějaká fyzická práce (štípání dřeva například ? ).
• Pohyb celkově je při stresu prospěšný, ale pokud jste hodně “vystresovaní a stažení”, pak je potřeba něco víc, než jen rychlá procházka. Je potřeba, abyste si opravdu dali do těla, abyste se při té činnosti opravdu museli hodně snažit a třeba i překonat nějaké nepohodlí. Zkrátka abyste u toho “vypnuli hlavu” a byli opravdu hodně u svých pocitů v těle.
• Pokud jste slyšeli o Wimu Hofovi, je to jedna z věcí, kterou on uvádí jako benefit otužování se ve studené vodě. Jste-li v ledové sprše, pak opravdu myslíte jen na tu studenou vodu a ostatní pocity v těle, které v tu chvíli cítíte, a proto v tuhle chvíli dlouhodobý stres zcela mizí.

PÁR RAD, CO JEŠTĚ MI MŮŽE POMOCI ZMÍRNIT STRES

• Nemyslet na něj v jednom kuse, umět přesunout myšlenky i k jiným věcem
• Dostatečně spát
• Trávit část dne venku, v přírodě a na vzduchu
• Naučit se vědomě dýchat (zpomalit svůj dech, prohloubit nádech a prodloužit výdech), existuje řada dechových technik, pokud vás to zajímá, vyhledejte si „biohacking“ a uvidíte, kolik se toho o dechu na různých portálech dozvíte
• Pomoci mohou i bylinky – za skvělé bojovníky proti stresu a nervozitě se odpradávna pokládá meduňka, třezalka, heřmánek, rakytník. Můžete je nejen pít v podobě čajů, ale třeba použít i do koupele (další z možných způsobů relaxace)
• Na fyzické úrovní se při stresu doporučuje i zvýšení příjmu vitamínů skupiny B, vápníku a hořčíku
• Na psychické úrovní pomáhá sdílet svoje obavy i pocity s někým blízkým, ať už jsou to kamarádi, rodiče nebo sourozenec

ZÁVĚR – Stres je emoce, která se nám snaží pomoci. Důležité však je udržet jeho hladinu v nějaké únosné míře, aby nás takzvaně nepřeválcoval. Možná vám pomůže už jen uvědomit si, že v tom nejste sami, a že stres pociťují v podstatě všichni. 

Skoro každý člověk, který se ocitne v závažné situaci, bývá také ve stresu a pociťuje strach. Nemusíte se tedy cítit divně, protože stres i strach jsou součástí života.