Subkultury a jak velké riziko je být jiný?

Subkultury a jak velké riziko je být jiný?

Být součástí subkultury dříve znamenalo zastávat určité myšlenkové, kulturní a politické hodnoty, proti něčemu aktivně revoltovat, měnit pravidla ve společnosti a někdy i za hranicí zákona. Pro dnešní mladou generaci je subkultura bublina, která je především o zábavě a o vzhledu. Z boje za svobodu zůstala hlavně nespokojenost se společností, odmítání pravidel a tíhnutí k některé z forem rizikového chování.

Subkultury mládeže

Subkultury jsou přirozenou součástí života. Kolem dvanáctého roku dochází k hledání vlastní identity a individualizace, k důležitému přechodu mezi dětstvím a dospělostí. Pro psychický vývoj dospívajícího se jedná o činnost nevyhnutelnou, díky které si nastavuje systém hodnot a začíná přemýšlet o světě a jeho místě v něm. Jen si vzpomeňte na své dospívání. Bylo tam také hledání vaší identity?

Styl subkultury

Styl subkultury určuje hranice vůči jiným skupinám nebo vůči společnosti. Je vlastní dané skupině a můžeme jej chápat jako symbol nebo znak. Často většinu společnosti šokuje, ale podle mínění našich puberťáků „vysvobozuje a identifikuje“.

Styl je složený z několika prvků:

• Vzhled dospívajícího – účesy, doplňky, oblečení
• Vystupování – styl chůze, výraz a postoj těla
• Slang – odlišná slovní zásoba

Rizika, která s sebou nese příslušnost k některé subkultuře mohou zahrnovat vzorce delikventního chování, kriminalitu nebo nevhodné trávení volného času. Dospívající patřící ke skupině s potřebou vybudovat si vlastní identitu může být ochotnější a povolnější k činnostem, které by normálně odmítl a které mohou jít i za hranici zákona.

Aktuální trendy stylů u dospívajících a jejich znaky

Příslušnost k subkulturám není upraveno žádným zákonem, těžko se všechny popisují, protože je jich mnoho a stále vznikají další. Popíšeme si ty, které mohou mít negativní vliv na rozvoj rizikového chování dospívajících.

• Emo neboli emoce nade vše. Tmavé oblečení, tmavé malování, záliba v emoční citlivosti a rozervanosti. Možné riziko spatřujeme v sebepoškozování a v apatii ke školním povinnostem.
• Gothic je podobně temná jako Emo, ale přidává se ještě výrazné zdobení obličeje nebo těla.
• Anarchismus zavrhuje vše, co nepatří do osobní svobody. Příznivci nesouhlasí se zřízeními ve kterých je uplatňovaná moc člověka nad druhým člověkem, tudíž ani se školou. Neuznávají autority. Rodiče a učitelé mají tak v jejich očích špatné postavení. Nesouhlasí s pravidly a školní disciplínou. Rádi se budou účastnit diskuze na společenská témata.
• Hip-hop je spojený především s hudbou. Rizikové chování se zde projevuje u konzumace převážně „měkkých drog“ především marihuany a v tvoření graffiti. Graffiti je vnímáno příslušníky hip-hop subkultury jako jejich umělecká forma vyjádření, bohužel ostatními je to vnímáno jako přestupek.
• Punk je další styl spojený s hudbou a má hodně podobných znaků s anarchismem. Dospívající jej volí pro jeho výrazné, barevné účesy a kožené oblečení. U vyznavačů se setkáváme s drzostí, nekázní a neuznávání autorit. Je zde zvýšené riziko záškoláctví a konzumace alkoholu.
• Skinheads jsou vyznavači radikálních názorů, vyznávající nacionalismus. Jsou dobře organizovaní a pro dosáhnutí svých cílů se uchylují k agresi a násilí. Typické je pro ně oblečení, obutí a hlasité projevy rasismu.

Přirozený vývoj v dospívání

Jak už bylo řečeno, příslušnost k určité skupině je přirozeným krokem v životě dospívajícího. Subkultury díky stylu mají schopnost dospívající přitahovat a vyvolávat tím pobouřené reakce rodičů, učitelů a jeho okolí. Přesto by oblečení a vizáž neměly být prvky, které o člověku něco vypovídají. Nemůžeme tedy mluvit o preventivním působení jen proto, že se naše dítě hlásí k některé z uvedených subkultur. Je dobré vidět subkulturu mládeže jasnýma očima, kdy se děti osamostatňují a mají potřebu se odlišovat od okolí.

Pozor je potřeba si dát, pokud mladistvý příslušník subkultury vykazuje některé z projevů rizikového chování, které jsou s určitými subkulturami úzce spjaty. Pak je na místě zaměřit se na rizikové faktory a snažit se o nápravu.

Co vždycky pomůže

Nejdůležitější z prevence je vytvoření bezpečného prostředí pro dospívajícího. Abychom byli schopní vyhnout se rizikovému chování je vhodné podporovat otevřenost k názorům ostatních, rozvíjet dovednost naslouchat a nastavit v rodině a škole pravidla a vztahy, které rozvíjí pozitivní klima. Autorita je jedním z neocenitelných pracovníků. Bohužel pro nás autorita není vrozená, můžeme na ní ale pracovat.

Několik společných pravidel pro rodiče a pedagogy

• Akceptujte příslušnost k subkultuře jako vývojovou potřebu
• Nezesměšňujte dospívajícího nebo jeho výběr subkultury
• Snažte se o subkultuře více dozvědět
• Rizika subkultury berte jako možnost ne jako jistotu
• Řešte konkrétní chování jedince ne skupiny

Kde najít pomoc

Pokud se díky příslušnosti k subkultuře projevila nepřijatelná forma chování podejte dítěti pomocnou ruku a vyjádřete hranice mezi přípustným a nevhodným chováním. Nefunguje-li to, nebojte se vyhledat pomoc, nejdostupnější a nejrychlejší je školní metodik prevence, psycholog nebo některé ze středisek výchovné péče.