Výchova odolných dětí

8 principů, které ve výchově uplatňují rodiče odolných dětí

 Pro dítě je všechno tragické. Udělala se na grilovaném sýru kůrka? Katastrofa. Nedaří se mu postavit lego? Musí pořádně zadupat nohama do země. Na tom nic nezměníte.

Můžete však vyzbrojit své dítě technikami na zvládání podobných každodenních těžkostí. Když půjde v životě skutečně o hodně, bude vědět, co je třeba dělat.

Odolnost je vlastnost, kterou je třeba u dětí důmyslně budovat a posilovat, protože díky ní dokáží lépe zvládat stres, chápat, že odmítnutí neznamená konec cesty a že po neúspěchu se musí opět postavit na nohy a snažit se.

Jak je to však naučit? Psychoterapeutka Amy Morin, autorka knihy 13 věcí, které silní rodiče nedělají, vnímá ve výchově rodičů, jejichž děti jsou odolné, těchto 8 společných znaků:

 Nechají děti, ať se potrápí

„U každého dítěte se dají rozvíjet dovednosti, které posílí jeho odolnost,“ říká Amy Morin.

„Je na nás, rodičích, abychom děti správně vedli a tyto dovednosti u nich posilovali. Musíme jim být nápomocni, když se kvůli něčemu nebo někomu trápí, a poskytnout jim více příležitostí, aby si mohly trénovat odolnost.“

Nejhorší, co mohou rodiče udělat, je podle Amy Morin příliš časté zachraňování dětí. Toto chování brání dětem se naučit, co dělat, když jsou samotné.

Jinak řečeno, pokud rodiče učí své děti, že život je boj, že někdy je třeba pořádně „zapracovat“ a občas je to opravdu dřina, vychovávají děti, které jsou na život opravdu připraveny.

 Nechají děti pocítit, co je to odmítnutí

Děti se musí naučit smířit se s odmítnutím z nespočetného množství důvodů. „Pokud vaše dítě nevyberou do nějakého týmu, rodiče jsou často v pokušení zavolat trenérovi nebo do školy a dítě nějakým způsobem protlačit,“ říká Morin.

„Ale ve skutečnosti právě neúspěch může být jednou z nejlepších životních lekcí. Dítě může díky němu pochopit, že neúspěch neznamená konec. Neúspěch se dá překonat, a i když člověk neuspěje, může si vybrat, jak dál.“

 Nepodporují v dětech pocit, že jsou obětí

„Děti jsou v pokušení obviňovat za své problémy druhé,“ říká Morin. „Pokud neuspějí v testu z fyziky, řeknou, že je to chyba učitele, protože to dobře nevysvětlil.“

Rodiče tímto argumentům často podlehnou a postaví se na stranu svých dětí. Ačkoliv to může být pravda, toto chování v sobě nese velké riziko. „Rodiče by měli dětem vysvětlit, že život sice není fér, ale jsou dost silné na to, aby křivdu zvládly.“

Morin se domnívá, že „mnozí rodiče mají tendenci nastolit spravedlnost, své děti obhajují a staví se na jejich stranu, čímž v dětech upevňují pocit oběti. To vede k naučené bezmocnosti“. Proto by měli odolat pokušení řešit věci za své děti.

 Když přijdou problémy, dětem dají více než jen slovní povzbuzení typu „hlavu vzhůru“

Nechat děti potrápit se je nezbytné. Ale děti potřebují více než jen slyšet, že si to mají vyřešit samy. Nemůžete ignorovat skutečnost, že to pro ně může být emočně velmi náročné.

„Musíte jim dát najevo, že rozumíte tomu, co cítí, že se umíte vžít do jejich kůže,“ říká Morin. „Rodiče by měli vědět, kdy ustoupit do pozadí a nechat řešení problému na dítě, ale zároveň musí být empatičtí.“

Mluvit s dětmi o jejich pocitech je nesmírně důležité. Děti se tak učí otevřeně mluvit o tom, co cítí, a zároveň se učí, co dělat, když přijdou těžké chvíle.

„Rodiče by se měli zamyslet nad tím, jestli u dětí pěstují dovednosti, díky kterým dokáží zvládnout a vyřešit své problémy samy,“ dodává Morin.

„Děti potřebují pomoc rodičů v případě, kdy ještě nemají vyvinuté tyto dovednosti. Rodiče však zároveň musí dbát na to, aby je tímto dovednostem naučili.“

 Učí děti správně pojmenovat své pocity a emoce

„Pokud dítě dokáže pojmenovat to, co cítí, málokdy to musí i předvést,“ objasňuje Amy Morin. „Pokud vaše dítě dokáže říci Zlobím se, je méně pravděpodobné, že vás kopne do kolenní kosti, aby vám to dalo najevo.“

Můžeme říci, že děti, které neumí vyjádřit slovy to, co cítí, dávají své pocity najevo svými skutky. Může se stát, že z těchto dětí vyrostou dospělí lidé, kteří se neumějí vyrovnat s hněvem nebo smutkem.

Tím, že děti naučíte nahlas a bez nepříjemných pocitů mluvit o tom, co cítí, učíte je i přemýšlet (a řešit) problémy, které je trápí. Toto je pro budování odolnosti to nejpodstatnější.

 Dávají dětem návod a možnosti, jak se uklidnit

„Znám rodiče, kteří pro své dítě vytvořili něco jako první pomoc při rozrušení,“ říká Morin. „Je to malý kufřík, ve kterém má dítě omalovánku, plastelínu a nějaký voňavý krém. Když se dítě rozzlobí nebo rozruší, rodiče ho jednoduše pošlou po kufřík.“

Tento „kufřík“ nemusí být samozřejmě řešením pro každé dítě, ale koncepčně je to velmi dobrá pomůcka, protože dítě učí převzít zodpovědnost za své pocity a uklidnit se.

Používáním podobných pomůcek a postupů pomůžete dítěti naučit se ovládat a rozvijete u něj dovednosti, které mu pomohou vyrovnávat se s problémy. Je to neocenitelná dovednost, která je pro život velmi důležitá.

 Dokáží připustit svou chybu a napravit ji

Amy Morin se domnívá, že chyby, kterých se jako rodiče dopouštíme, jsou příležitostí k tomu, jak situaci obrátit ve svůj prospěch, a ukázat dětem, jak je třeba reagovat.

Děti také vidí, že chyby děláme všichni. I ti nejvyrovnanější rodiče občas udělají nějakou chybu. Naštvou se na učitele, vykřičí se na partnera nebo zapomenou udělat něco důležitého.

Důležité je, aby si chybu přiznali, a to i před dětmi, a potom ji napravili. Děti se naučí, že ať už udělali cokoliv, pokud budou čestné a zkusí to napravit, vše zvládnou lépe.

 Hodnotu dítěte vždy spojují s mírou vynaloženého úsilí

„Výsledky výzkumu ukazují, že pokud uspěje dívka, máme ve zvyku říct: To proto, že ses svědomitě připravovala. Pokud však uspěje kluk, říkáme: To proto, že jsi šikovný,“ tvrdí Morin.

Podle ní to není správné a vede to k problémům. Spojování výsledků dětí s jejím vrozeným talentem vede k dlouhodobým problémům.

„Pokud jsme příliš zaměřeni na výsledky, děti budou na střední škole podvádět, protože budou chtít dostat jedničku za každou cenu. Děti máme učit, že ve skutečnosti záleží hlavně na tom, aby byly čestné, hodné a usilovné.

Pozornost je třeba zaměřit hlavně na jejich vynaložené úsilí. Dítě, které vyrůstá s vědomím, že vše závisí na jeho usilovnosti, a nikoliv na jeho výsledcích, bude mnohem odolněji reagovat na neúspěch nebo odmítnutí.“

Zdroj: fatherly.com, Zpracoval: Skvelyrodic.cz