Vztahy
Přísnost navenek a dobrosrdečnost
Z hlediska celostní medicíny je dobré ctít zásadu: „Přísně navenek, laskavě uvnitř.“ V duši by měla být vždy láska, což neznamená chovat se stále mile a ve všem druhým vyhovovat.
Zloba a hněv uvnitř
Když vidíme na druhých něco, co se nám nelíbí, většina z nás se chová přesně naopak: Nedáme nic najevo, zatímco uvnitř doslova BUJÍ odsuzování, zloba a hněv. Tím si zaděláváme na budoucí nemoci…
„Kdo bude mít v sobě zlobu, nepřežije“ říká směrem k naší budoucnosti nekompromisně ruský vědec a léčitel S. N. Lazarev. Podle něj mají na délku života reálný vliv jenom dva faktory: dobrosrdečnost a aktivní jednání.
Jak dobrosrdečnost ztrácíme? Nejčastěji, když nás urazí nebo naštve druhý člověk. Zhoubné je především, když se na kohokoli zlobíme uvnitř. Nasadit navenek líbivou masku, znamená obrátit agresi proti sobě.
Prospěšné je také chovat se ke každému člověku jako ke svému dítěti
Jak to praktikovat? „V první řadě ho (dítě) zahrnovat láskou a dobrosrdečností, které nevylučují přísnou linii chování,“ vysvětluje Lazarev. Jinými slovy: zdravá výchova v sobě obsahuje jak lásku, tak jasné vytýčení hranic. Dětem ani dospělým nepomáháme, když jim jenom ustupujeme a vše dovolujeme.
Vidět ve druhém dítě stimuluje lásku v naší vlastní duši. Jen dodám, že totéž dítě je dobré vidět i sám v sobě, aby náš postoj nenesl jakékoliv známky nadřazenosti.
Zlo nelze tolerovat, láska znamená také odvahu a srdnatost
„Někdy je potřeba se zvnějšku k někomu zachovat agresivně, omezit, hájit svá práva.“
Láska rozhodně není pasivní přijímání všeho, ale jednou z jejich kvalit je i srdnatost. Boj, agrese, stres – to jsou v malých dávkách velmi prospěšné principy. Jakýkoliv duchovní i ryze hmotný vývoj by bez nich nebyl možný. Maximální pohodlí a tolerování ničivého totiž vede k degeneraci.